Když přijdu z práce, vydáme se všichni společně na krátkou procházku. Jdeme všichni, cestou to vezmeme přes dětské hřiště, protože to je jednoduše záruka úspěchu. Na hřišti se věnuji dětem, skotačíme a litáme, houpeme se na houpačkách, běháme... Ty jen sedíš na lavičce a sluníš se. U toho popíjíš kávu a relaxuješ. Občas po mě a dětech hodíš očkem, jestli se něco neděje... Po nějaké době je čas jít a tak jako hlavní rozhodčí ukončuješ zábavu... Doma už je to rychlé - ty jsi v koupelně, okoupeš ratolest, já mezi tím připravím večeři. V kuchyni vás čeká večeře ve tvaru smajlíka. Po večeři je čas na ukládání a tak jdu vyprávět pohádku. Protože strejdové jsou na pohádky nejlepší!!! Pak už to ale nechám na tobě a odeberu se uklidit kuchyni. Během umývání nádobí přemýšlím o dnešku - o zábavě na hřišti, o našem společném čase... Po nádobí ještě šetřu stoly, a usuším dřez. To je takový srandovní detail, který mě naučil profesor chemie během laboratorek... Pak si hodím rychlou spršku. Pak se vrátím do kuchyně a ještě zkontroluju, jestli je vše, jak má. Zrovna přicházíš dětského pokoje. Rozespalým pohledem ohlédneš kuchyni... "Díky..." řekneš potichu... "Nemáš vůbec zač, to je samozřejmost." odpovím. Pak mě chytneš za ruku a přitáhneš k sobě. Jemně tě obejmu a usměju se.

A co by bylo dál? To už nechám na tvé představivosti...