Skutečné příběhy štěstí

Náš příběh začal úplně obyčejnou větou: „čauky, nechceš pokecat? Martin“. Před tím jsme o sobě neměli ani páru i přesto, že jsme se kdykoli mohli potkat na ulicích stejného města, ve kterém oba celý život žijeme. Dokonce jsme navštěvovali stejnou základní a vysokou školu (aby té podobnosti nebylo málo, tak i stejnou fakultu) a naše střední školy (jak jinak než se stejným zaměřením) byly od sebe vzdálené ani ne kilometr. Souhra všelijakých životních situací a náhod nás však svedla dohromady až o něco později prostřednictvím ŠTĚSTÍ a do té doby si každý z nás musel prožít pár nešťastných lásek a zklamání.
Asi jako většina lidí, tak ani já jsem neočekávala od seznamky nějaké zázraky, i když člověk alespoň trošičku ve skrytu duše vždycky tajně doufá a přeje si, aby to tentokrát konečně vyšlo i jemu. Když už to nejde samo, tak ať to alespoň vyjde, když už se tomu štěstí člověk snaží jít naproti, no ne? A světe div se, ono se to opravdu podařilo! Jen 6 dnů po registraci na seznamce jsem si s tajemným Martinem začala psát a 5 dnů na to už jsme měli první rande. I když jsem tomu ze začátku moc šancí nedávala a pomalu jsem hledala zadní vrátka jak z toho ven, každé další setkání nás sbližovalo víc a víc a já už se tomu pak nedokázala bránit. Tento kluk se mi nějakým zázračným způsobem přeci jen dostal pod kůži.
Dnes jsou tomu přesně na den 3 měsíce od našeho prvního rande a nerada bych to zakřikla, ale myslím si, že budu mluvit i za Marťu když napíšu, že je to čím dál tím lepší! Skvěle si rozumíme a doplňujeme se, máme podobné záliby, názory, smysl pro humor, dokážeme si povídat úplně o všem, nemáme před sebou žádné tajnosti a zábrany, máme pocit, jako bychom se znali už roky, trávíme spolu každou volnou chvilku, není dne, kdy bychom si alespoň nezavolali nebo nenapsali... a co je nejdůležitější, máme se moc rádi a oba si v tuto chvíli přejeme, aby to takhle zůstalo napořád. Teď už jen zbývá trochu tomu pomoct a nikdy nenechat tu pomyslnou jiskru, která mezi námi přeskočila, vyhasnout.
Závěrem můžu říct, že jsem živý důkaz toho, že je opravdu možné seznámit se přes inzerát s někým, kdo naprosto změní váš život a udělá ho mnohem krásnějším a šťastnějším. Někdo, kdo zlomí tu bariéru, která už z jakéhokoli důvodu brání rozvinout nějaký nový vztah, vyvede vás ze stereotypu, slepé uličky nebo začarovaného kruhu, ve kterém se pořád motáte dokolečka a bez koho už si potom ani nedokážete představit svůj další život.
Seznamka na internetu má obrovskou výhodu v tom, že se mnohem rychleji můžete v dnešní uspěchané době seznámit, takže vám všem radím: „Jděte do toho a nebojte se nějakých předsudků o seznamkách! Není to jen pro zoufalce, kteří už nevědí kudy kam, je to jen jeden ze způsobů seznámení. Nemáte co ztratit, minimálně poznáte někoho nového a pokud z toho nebude láska jako trám, tak kamarády touto cestou najdete určitě. A jednou to přeci vyjít musí, ne? Takže to nevzdávajte! Hodně štěstí na ŠTĚSTÍ!!!“

Janča

Taky se Vám chci sverit s tim, jak jsme se diky Vam s pritelem seznamili. Letos 10. cervna to jiz budou neuveritelne 3 roky, co jsme se poprve diky Vam a Vasi
seznamce sesli a od te doby jsme spolu.
Ale hezky od zacatku.......
Nudila jsem se v praci, ve volnem case " brouzdala "
na Vasi seznamce a pritel tez. Mela jsem sve heslo
jako nase znameni - ryby - a to ho zaujalo a tak se ozval.
Byl po dlouhe dobe jediny, ktery nechtel foto a radeji
dal na osobni setkani a tak jsme se sesli. Neverila
jsem, ze je mozne opravdu potkat normalniho chlapa
pres inzerat - predesle schuzky byla jedna katastrofa
za druhou - no a ono to vyslo !!!
Navic jsme se narodili oba dva ve stejny den, takze
oslava nasich narozenin probiha v kruhu rodinnem s nasimi
detmi, vnoucaty, vse v pohode, vsichni se mame radi
a dobre spolu vychazime, pritelovo rodice mne taky maji
radi a ja je - svoje uz bohuzel nemam.
Od te doby rikam kazdemu, ze to mozne je se takto
seznamit. A jako dukaz mame jeste dalsi lidicky.
Jsou to nasi kluci, kteri se takto take seznamili. Jeden
se zeni letos a druhy pristi rok. Takze tvrdim, je to
mozne a preji to vsem nezadanym !!!!
Srdecne Vas zdravime, dekujeme a prejeme hodne spokojenych seznamenych klientu - delate zasluznou praci.
Vasi Iva + Honza z Ceskych Budejovic

Po naprosto nefunkčním 3letém vztahu s mužem,pro kterého jsem prakticky nic neznamenala,jsem se vzdala iluzí,že se ještě někdy seznámím a to ještě prostřednictvím této seznamkyAle protože se jen tak nevzdávám,pozměnila jsem si text inzerátu a průběžně kontrolovala vzkazy.Samozřejmě, jak jsem předpokládala,zprvu to byli vzkazy typu:Ahoj,jak se máš?Nebo proč tu nemáš fotku atd.Já to ale především nechtěla nijak lámat,nebo tlačit na pilu a hledat někoho za každou cenu,to ne...Takže jsem tak nějak sondovala,jakým způsobem dotyčný muž píše,o jaký vztah má vlastně zájem(protože někteří muži si rádi pletou vztah závazný s nezávazným)Pak mi napsal(dnes již můj partner Honza),jestli už jsem našla toho pravého...Byla jsem zvědavá,kdo to je,tak jsem si omrkla jeho profil s fotkouNějak podvědomě jsem si říkala,holka jdi do tohoZačali jsme si psát,o všem možném,vyměnili si kontakty a já přijala jeho pozvání na kávu...Když měl přijet,byla jsem nervozní,ale zároveň jsem se na něj strašně těšilaPodal mi nádhernou růži(mimochodem,mám je moc ráda)a šli jsme do čajovny.Už od začátku byl moc milý a zábavný společník,prolomily se ledy a moje obavy z toho,že si třeba vůbec nesedneme,se naštěstí nepotvrdilyChtěla bych tímto poděkovat Vaší seznamce,že mi tak trochu pomohla poznat tak báječného,inteligentního,vtipného atd.(byl by to dlouhý seznam vlastností,které má...)Zkrátka chlapa,kterému nejsou cizí pojmy jako tolerance,upřímnost,smysl pro rodinu a další...Známe se krátce,ale já vím,že v Honzovi mám naprostou důvěru,dokáže být oporou jak mě,tak já jemu...Je to můj,jak já s oblibou říkám,,Bivoj"protože ač je chlap jak hora,umí být i něžný a milující táta a toho si u něj moc cením...Chtěla bych na závěr jen říci,aby ti,co jsou sami a chtějí se seznámit(tedy vážně seznámit)neházeli flintu do žita hned,když to napoprvé nevyjde...Někdy člověk musí přehodnotit,jakého partnera vlastně hledá,protože hledat jen podle toho,jak člověk navenek vypadá,není vždycky to správnéKdyž si budete při prvním setkání rozumět a nebudete před sebou nic předstírat,pak to nebude jen o vypité kávě v kavárně,ale o něčem hlubším,o tom,že máte něco společného a chcete sdílet jak to dobré,tak i horší,protože o tom je vztah dvou lidí,kteří chtějí být spolu,vychovávat společně děti a být si navzájem oporou,když se zrovna nedaří...Takže,hodně štěstí

Po měsící od začátku mého příběhu pokračuji, jak jsem to slíbila, a jsem šťastná, že je o čem pokračovat...
I když naše seznamování mělo hodně rychlý spád a po týdnu jsme zjistili a s opovážením si vzájemně řekli, že se milujem, nemohla jsem tomu všemu celkem věřit a přišlo mi to jako sen, proto jsem se nechtěla moc rozepisovat. Ze strachu, že jak to rychle přišlo, tak rychle to skončí...
Ale skutečnost je jakoby zázrakem jiná a to, co jsme za ten měsíc spolu prožili a prožíváme je nejkrásnější období mého života. Asi i díky tomu, že jsme z jednoho města a máme k sobě celkem blízko, stihli jsme se lépe vzájemně poznat a trávíme spolu každou volnou chvilku. Dokonce i s našimi dětičkami - každý z nás už má pochopitelně ty svoje. Oba jsme se zhodli na tom, že se naše životy otočili zcela jiným směrem a ze dvou dosavadním osudem zklamaných lidiček se stali dva šťastní a milující se partněři. Stále něco plánujem, dokonce jsme spolu byly i na plese, i když nejradši jsme spolu doma a samy.
Ale co je nejvíc zajímavé a z čeho jsem měla největší obavy, je náš věkový rozdíl 10 let - myslím ten opačný...
No co už, jsou i větší rozdíly a funguje to, tak snad i ty moje obavy byly zbytečně... Miluji Tě lásko, čím dál víc!

Prostě JSME !!!

Po pár řádcích na seznamce a dlouhých hodinových hovorech po telefonu s touhou toho druhého poznat a vidět....... a to se stalo. Stalo se tak 8.2.2016 a od té doby naše dlouhé hodinové hovory nepřestaly, vidíme se každý víkend a kolikrát i v týdnu, a ač z každý z jiného kraje, u obou jsme doma a snažíme se najít si domov společný.... domov náš.

Hodně štěstí Andrea a Honza

Vážení a milí,začalo to tak že jsem v roce 2013 ovdověla a dcera mě nechtěla poslouchat jak do kolečka pláču,koukla na na seznamku a vytvořila moje stránky a začala hledat mě nějakého človíčka.Stále mě k tomu volala, že mi někdo napsal, tak at si to jdu přečíst a odepsat.A na jednou se tam oběvil jeden užasný člověk se kterým jsem si chvilku psali vyměnili telefonní čísla a dali si rande 6.12.2013 bylo to užasné seznámení,přiznám se nevěřila jsem tomu že potkám ještě člověka se kterým mě bude dobře.Ale je pravda že jsem moc štastná, že ho mám, je nám spolu moc dobře. 14 dní na to jsem se k němu nastěhovala a jsme spolu do dneska je tomu rok a doufám že to bude do konce života.MOC HO MILUJI a vám děkuji že jste, milá seznamko. Přeji Vám takových lidiček hodně. Vladka

Ahojka Štěstí....Chtěla bych moc poděkovat provozovatelům tohoto servru za to,že jsou,protože bez nich bych asi nenašla svou úžasnou lásku.Brouzdala jsem v seznamce a uviděla kluka ze stejného města,jako jsem já.Nejvíce mě na něm zaujalo jeho tělo a něčím zvláštní nadpis v profilu. Tak jsem mu napsla,jen tak..pár slov...už ani nevím co. Druhý den mi odepsal. Tak to chodilo každý den a večer asi 3 týdny. Stále víc mi byl sympatický a tak se zchylovalo k 1 zchůzce. Byl to krásný den i večer.Večeře byla úžasná a láhev vínka nás dovedla k prvním polibkům. Nikdy na to nezapomenu....na jeho první doteky a vlastně všechno,co jsem s ním zažila a zažívám dodnes. Náš vztah je plný lásky,něhy,tolerance....a myslím,že Nás oba čeká nádherná budoucnost a život. Moc ho miluji a jsem ten nejštastnější člověk na téhle planete. I touto cestou ti chci moc poděkovat Martánku za to,že jsi a že jsi tu, už jen pro mě.Miluji tě...Tvoje Evulenka

Zdravím všechny,já Karel (36) jsem byl tu asi tak rok během kterého jsem měl několik schůzek, které vždy z nějakých důvodů nedopadly dobře. But z mé strany nebo z druhé, ale stále jsem hledání nevzdával, protože jsem nechtěl být sám.Pak jsem objevil Jitku(30) a její malou dcerku. Nejdříve proběhlo pár sms a telefonátu,ale vzhledem k tomu že jsem zastánce a dávám přednost osobnímu setkání tak jseme se sešli a jiskra přeskočila .Začaly jsme se scházet po nějaké době spolu bydlet a dnes už jsme přes rok manželé a máme roční holčičku.Díky této seznamce to svoje štěstí máme a přejem ostatním,ať vytrvají v hledání!

Byla jsem tu dva roky (já 37)....nikde nikdo, pár kluků, kteří dokázali napsat víc než "jak to jde?" a třeba byli i prima...ale jinak nic. Hromada vulgárních a trapných vzkazů, návrhů nezávazného sexu, spousta ženáčů a obdivovatelů mého poprsí...prostě jsem si řekla - končím! A těsně před tím jsem připsala, naštvaná čerstvou zprávou od "blbečka"...: "Pánové, na nabídky nezávazného sexu nereaguji, protože je Vás tolik v řadě, že bych Vás při nejlepší vůli nedokázala všechny uspokojit!" Tuhle praštěnou větu si přečetl ulítlej (trochu zastydlej, 43) metalista, a připadala mu natolik vtipná, že mi napsal, že se se mnou chce sejít. Já už jsem nechtěla NIC...a po shlédnutí fotek šílenýho, vlasatýho, modrookýho (popravdě docela hezkýho )kluka, s několika náušnicemi v uchu a lebkami na tričkách....už vůbec NIC. Ale byl umanutý, urputný, vytrvalý a....vtipný a milý...až jsem (a trvalo mi to asi 14 dní)řekla ano a !JÁ! PANÍ Z POJIŠŤOVNY .... souhlasila se setkáním. A potom u Čedoku jsme se sešli, podívali se na sebe, každý tak naprosto jiný....a .... BYLO TO TAM! A je to tam pořád, jsme spolu pár měsíců, prožila jsem ty nejkrásnější Vánoce ve třech (s mým 11-ti letým synem), s mým milovaným plánujeme společnou budoucnost a ....miminko.... (já vím...nejsme nejmladší, ale po deseti letech je to první muž, u kterého jsem připustila, že CHCI jeho dítě už jen proto, aby v něm bylo kousek z něj) a já jsem zase po dlouhé době šťastná a zamilovaná. Vydržte a setkávejte se i s těmi nejnepravděpodobnějšími lidmi...nikdy nevíte, kdy potkáte TOHO PRAVÉHO, toho, u kterého Vám vyschne v krku a podlomí se Vám kolena, když mu pohlédnete do očí...toho, který Vám svým dotykem postaví chloupky za krkem.....mě se to stalo! A to už jsem nevěřila, že to existuje . Držím palce! Kateřina

Ač jsem tu kdysi svůj profil na štěstí měla,tak jsem ho smazala,že je to zbytečné,že takto se partner najít nedá.Skoro po roce jsem si profil založila znovu s tím že mě něco nabádalo, proč tomu nedat ještě jednu šanci.Hned po zaregistrování mě oslovil muž bez fotografie a jen s málo vyplněným profilem.Propsali jsme spolu každé volno,které se dalo věděli jsme o sobě už tolik,že jsme si i vyměnili telefonní čísla s tím že se někdy domluvíme a sejdeme a poznáme.Začali jsme si i volat,nyní jsem znala už i jeho hlas nikoliv tvář.Chtěl mi fotku poslat,ale mě už na tom nezáleželo věděla jsem že ho mám už nějakým způsobem ráda a je mi opravdu jedno jak vypadá.Když jsme se sešli,byla to láska na první pohled.Jsme oba štastný že jsme se díky Vašemu štěstí mohli najít.

Dobrý večer :)
Chtěla bych Vám tímto poděkovat, za vaši seznamku . Byla jsem tady zaregistrovaná od roku 2006.... spoustu let.... Za ty roky jsem tu potkala spoustu lidí, na které budu vzpomínat, i když to bylo třeba jen přes písmena, ale teprve v únoru 2016 jsem tu našla svou spřízněnou duši. 24.12.2016 se nám narodil syn a jsme široko-daleko nejšťastnější rodina, i přes to, že jsme to vzali trochu hopem
Přeji všem co hledají, ať se jim podaří najít přesně to, co chtějí Jde přece o štěstí
Děkujeme

V první řadě a to bez okolků patří ten největší dík tomuhle serveru. Nikdy bych nečekala jak si mě to štěstí rychle najde... Znáte to , když si jen tak s někým píšete, jen jak o přátelé, ale najednou zjištujete že máte čím dál víc věcí společných ? Přesně to samé se stalo mě a mému princátku ... Princátko , který mi změnilo život a ukázalo mi , že všechno není ztracené a že na každý problém jsme dva. Honzo, ani nevíš co pro mne znamenáš. I po těch pár týdnech vím, že jsi ten PRAVÝ ... I když si se ze začátku šíleně cukal a bál ses něčeho nového , neutekl si mi Třeba za to budeš jednou rád. Celýmu světu společně ukážem , jak je všeschno krásný , když se maj dva rádi, a kdo bude mít nějakej problém, at si ho vyřeší Nikdo z lidí , který se pohybují v mém okolí, mě nebude nikdy zajímat víc než ty. Jsi to, o čem každá ženská sní, po čem touží...Ztělesnění andílka, i když občas s dáblikem v těle... Jsem vděčná osudu a štěstí, že nás svedlo dohromady anikdy nepřestanu děkovat za tu úžasnou náhodou , která nás spojila dohromady, která ty naše srdíčka vyčistila a ukázala ten správný směr. Od počátku jsme si toho měli přece moc co říct a měli moc společných zájmů a věcí... I když , občas se potvrzuje, že protiklady se přitahují Tyjo, asi tu jen zbytečně melu a nevyjadřuju se k věci. HONZO! MILUJU TĚ, A NEDONUTÍ MĚ ANI TISÍC VĚCÍ, ABY SE TO NIJAK MĚNILO. ZÁLEŽÍ MI NA TOBĚ, A TVÉ PROBLÉMY JSOU U MÍMY. TĚŠÍM SE NA KAŽDOU SPOLEČNOU CHVILIČKU S TEBOU ... I looooove you
Štestíčko forever.

Milé Štěstí i jeho uživatelé, ráda bych se s Vámi podělila o svůj příběh nekonečné lásky.Byla jsem dlouho sama a není to moc fain. Chodil k nám kamarád ze sousedství a vyprávěl mi šťastně svůj příběh seznámení na těchto stránkách. Našel zde partnerku bez níž si již nedovede představit život. Jednoho krásného večera když mi bylo moc smutno zrovna přišel.Chvíli mne poslouchal a pak mi řekl prosím tě proč si někoho k sobě nenajdeš? Byla to podivná otázka při mé práci je to dosti vyloučená věc. S klientama se neseznamuji jinak nežli pracovně. Nabídl mi vytvoření profilu u Vás a já nakonec souhlasila s tím, že je to stejně blbost.Nebyla .Jedním s mužů které zaujal můj profil byl Milan chvíli jsme si spolu psali, pak volali, pak přijel. Bylo to neuvěřitelné oba jsme měli pocit, že se známe 100 let a jednu zimu zamilovala jsem se do něj snad ještě ten večer. Bylo to naprosto úžasné a to už mi dávno není dvacet let a jemu rovněž né.I když je o něco mladší nežli já nevadí nám to .Dneska si již nedovedu představit život bez něj a tak Vám musím říci to, co jsem řekla svému kamarádovi, díky Vám! Děkuji za to, že jsem vašim prostřednictvím mohla poznat toho nejkouzelnějšího muže na celém světě, díky Vám za svou lásku a za nový život plný kouzel a krásna. Prostě děkuji za to, že jste a přeji Vám spoustu dalších šťastných párů, kterým pomůžete se potkat Ina.

Náš příběh možná bude podobný mnoha dalším, ale i přesto bych se s vámi o něj chtěla podělit. Chodila jsem se sem dívat jen ze zvědavosti, občas jsem někomu odepsala na vzkaz nebo jsem poděkovala za pochválení fotky. Našla jsem tu i nějaké kamarády, ale nic víc. Ani jsem nic víc vlastně nechtěla, protože jsem byla z předchozích vztahů poučená a otrávená. Tak jsem chtěla mít klid. Můj život se ale změnil někdy kolem 28. září 2007, pamatuju si, jak mi Jirka napsal první vzkaz. Psal mi, že mě nechce nějak otravoval, ale že náhodou narazil na můj profil a že jsem se mu zalíbila a jestli jsem ještě volná nebo jestli už jsem si někoho našla a ať se mu ozvu, aby věděl, jestli se má snažit dál nebo na to zapomenout. Nějak mě to ale zaujalo, i když jsem většinou na vzkazy ani neodepisovala, protože jsem něčemu takovýmu jako seznámení na netu nevěřila. Ale jemu jsem napsala. Tak jsme si začali psát a pomalu jsme zjišťovali, že máme hodně společného a že si rozumíme. Psali jsme si každý den a já jsem si uvědomila, že bez jeho SMS bych už být nemohla. Samozřejmě jsme plánovali setkání, já jsem to nejdříve oddalovala, bála jsem se, jak to dopadne, ale pak jsem si říkala, že bych to měla risknout. Ale když jsem se konečně odhodlala, tak nám to nějak nevycházelo, když jsem mohla já, tak nemohl on a naopak. Začínala jsem být z toho nešťastná, protože jsem si uvědomila, že ho mám vážně moc ráda a že bych to chtěla zkusit. Tak jsme dál čekali, co nám osud připraví a jestli se náš sen, sejít se, stane skutečností. Jen jsme si psali a potom mi i Jirka zavolal. Byla jsem nervózní z toho, že ho poprvé uslyším, ale proběhlo to dobře. To mě ještě víc nakoplo k tomu, že ho prostě musím vidět. Někdy týden před Vánoci mi napsal, že už má opravené auto ( jsme od sebe cca 115km ) a že bychom se mohli konečně vidět. Byla jsem šťastná a v hlavě jsem si promítala, jak to asi bude probíhat... Sešli jsme se 22.12., bylo to hezký, hezčí, než jsem si myslela. Tak se Jirka stal mým nejhezčím vánočním dárečkem. Mockrát jsme se od té doby zatím neviděli, protože nemáme tolik možností kvůli té dálce, ale strávili jsme spolu i Silvestra a plánujeme snad i společnou budoucnost, i když nevíme, jak to všechno dopadne. Už jsem nevěřila, že někdo, jako je Jirka vůbec existuje, ale našla jsem ho. Hodnějšího a milejšího člověka jsem zatím nepoznala. Držte nám palce, ať nám tohle šťastný období vydrží. MILUJU TĚ, LÁSKO!!!!!

V květnu 2011 jsme si tady začali psát s Pavlem, dnes již mým manželem Sešla jsem se předtím se spoustou mužů, ale s žádným to nebylo to ono, i když byli někteří fajn... S Pavlem jsme se po pár vzkazech sešli, padli si do oka a v dubnu 2013 byla svatba. Teď už to bude rok, co jsme svoji, a já jsem ráda, že jsem to tady nevzdala Doporučuju všem vytrvat, dříve nebo později štěstí přijde :)

Stává se vám, že už nedoufáte, že zde naleznete lásku a štěstí? Musím vám říct jen jedno... VĚŘTE!!! Bylo to přesně rok, co jsem procházela tyto stránky znovu a znovu. Ta beznaděj, která se začala vkrádat do mé mysli, se stupňovala ze dne na den. Proběhlo několik randíček, ze kterých člověk přišel většinou zklamaný, v rozpacích a v ještě větší depresi. Už jsem nedoufala, že láska existuje. Já, věčná optimistka, kterou nikdy nic nezdolá! Ale když chybí láska, je to jako byste nežili, ale přežívali. Najednou mě navštívil v profilu sympatický klučina se zářivýma očima, který byl zaregistrovaný první den. Hned mě zaujal a jelikož mi dal kytičku do poznámek, opětovala jsem. Po pár dnech intenzivního psaní jsme si řekli, že se chceme vidět. A tak se taky stalo. Už na prvním rande se projevil jako vnímavý a citlivý kluk, ze kterého jsem byla opravdu paf. Dal mi na přivítanou malou pozornost, ze které jsem poznala, že ho moje koníčky zajímají a že se mi snaží opravdu udělat radost. A že můj koníček obvyklý není... Dostala jsem krásný ametystový minerál a nádherný český granát v neobroušené formě. Takový chlap, který naslouchá snad už ani neexistuje, říkala jsem si pořád. Dnes mohu tvrdit, že ano. Jsme spolu delší dobu a plánujeme společnou budoucnost, děti, bydlení a je to vše krásné. Tak krásné, že tomu člověk stále nevěří. Je to obrovská náhoda, když se sejdou dva lidé, kteří od začátku vědí, že chtějí být spolu, jsou rozumní a vyspělí i citově. Takže správní chlapi ještě existují. Je jich sice málo, ale jsou. ;) Takže věřte a hledejte. :) PS: Na první Vánoce jsem od něj dostala neuvěřitelnou ametystovou geodu. Nikdy bych nevěřila, že něco takového budu vlastnit, protože to levné rozhodně není, ale někomu prostě záleželo na tom, aby mi udělal radost. A já děkuji serveru Stesti za možnost se tu s mým partnerem seznámit, děkuji všem, kteří o mě nestáli, protože mi dali možnost se seznámit s tím pravým. Děkuji náhodě a děkuji Bohu. A děkuji také Jemu za jeho lásku.
Esence a Michal1982.

Seznámili jsme se zde v září 2010, láska trvá stále a jsme už 14 dní manželé

I zde to je o náhodě jaké potkáte lidi.
Držím Vám všem palce, ať jednou každý z Vás potká sou přízněnou duši. Ať už tady nebo venku

M + M

Po 15ti letech neplodniosti se stal zázrak a mě se povedlo toužebně očekávané mimo. Jenže partner nechtěl a tak jsem zůstala sama s prckem. Tři roky jsem různě zkoušela štětstí a hledala, bylo to pokaždé fiasko. Spousta mužů chtěla jen milenku a to já nechtěla. Potřebovala jsem hlavně tátu pro svého kloučka. Vždy jsem chvilku uvěřila , že by to mohlo jít a pak zas probrečela noci, že to nevyšlo. Jednou jsem si takhle zas zapla o půlnoci net a zaujal mě jednoduchý text. Byl sice od mladšího uživatele, ale riskla jsem to. Říkala jsem si když už nic, alespoň si trošku zaflirtuji. A ono z toho lehkého zaflirtování je po třech letech soužití můj manžel a jsem šťastná máma, milenka a manželka v jednom. Chce to jen trpělivost a vědět co vlastně chcete .... přišlo to nečekaně a neplánovaně, i dnes se ještě najdou muži, co chtějí víc než jen sex.... nebo chůvu pro své pochroumané sebevědomí... mějte se fajnově a věřte, že vše jde...

Chceme se Vám pochlubit s naší Láskou a o tom, jak jsme se spolu seznamili. Byla to vlastně náhoda, ale přitom jsme o sobě nevědomky věděli.
Já jsem chodila na Vyšší odbornou školu, kam Ondra také chodil. Potkávali jsme se téměř rok na chodbách školy, aníž by jsme o sobě cokoliv věděli. Já jsem Ondru znala od kamárádky, ale nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem v té době měla jíného partnera. Uplynul asi rok a já jsem byla sama a chodila stále na školu, ale Ondra už na škole skončil.
Díky mému kamarádovi jsem se zaregistrovala na seznamku Štěstí.cz. Po několika neúspěšných seznaméní jsem už nedoufala, že tu najdu svoji životní Lásku. Už jsem chtěla svůj profil na štestí smazat, ale Ondra mě napsal a zaujal mě svými vlastnostmi, aníž bych viděla jeho fotku. Tak jsem si řekla, že to naposledy zkusím a domluvila se s ním na schůzce. Oba jsme to měli blízko, protože to máme k sobě jen 12km. Sešli jsme se 24.11.2007. Schůzka proběhla v kavarničce a pak se protáhla procházkou, kde jsme si oba padli do oka a přeskočila i pomyslná jiskra. Když jsme si povídali o tom kam jsme chodili do školy, tak jsme si společně uvědomili, že jsme chodili na tu stejnou školu. Potom jsme se schazeli i nadále a po druhé schůzce jsme navzájem citili, že k sobě patříme.
Od té doby je naše Láska čím dál hlubší. Jsme i po roce a půl čím dál více zamilovaní a stále naplněni štěstím z našeho krásného vztahu.
Kamila a Ondra

Ahoj,
chci se podělit o své štěstí, které jsem našla na štěstí:)
Bylo 21. ledna 2010 když jsem stála na Václaváku u hlavy koně a někdo ze zadů na mě křičel: „Hálooo tady je ocas, tady jsme se měli potkat“. „A já si pomyslela: Bože to bude zase nějaký ….“
Večer se ubíral klasicky, já říkala, že nepiju a vypila jsem asi 1l vína ona mluví jako z knížky, prostě klasické prvé rande oba jsme dokonalý a vůbec ne sami sebou
Došlo i na druhé a třetí rande a my jsme pomalu odhazovali, masky  Teď se píše, rok 2016 máme krásné a zdravé dítě Karolínku budou ji 4 měsíce a v dubnu se budeme brát.
Přeji, všem ať najdou svoje štěstí tak jak jsme ho našli my.

Vše začalo před rokem pořízením internetu domů.Jeden večer jsem jen tak brouzdala po netu,když v tom jsem náhodou objevila vaši stránku a tak jsem neváhala a rozhodla se ,že zkusím také najít to svoje štěstí.Samota mě moc tížila a bývalo mi někdy hodně smuto.Jenže většinou se ozývali jen muži co hledali pouze nějaká pobavení a hlavně ženatí,kterým šlo jen o sex,protože jim to doma neklape.Už jsem byla rozhodnutá,že svůj profil vymažu a vzdám to.Když v tom mi přišla nabídka k seznámení,nejdříve jsem se rozmýšlela zda to ještě jednou zkusit,protože jsem si říkala co kdyby.Rozhodla jsem se tedy,že odepíši ještě jednou a když to nevyjde tak to zkusím jinak.Odepsala jsem a taky dostala odpověď a rozhodli jsme se,že to spolu zkusíme.Nejdříve jsme si skoro dva měsíce psali,oba jsme měli špatné zkušenosti a tak jsme měli trochu strach i z prvního rande.Dnes jsem tomu moc ráda,protože o to krásnější pro nás první rande bylo a oba jsme si ho skvěle vychutnali samozřejmě byli i další.Jak dny ubíhali tak jsme zjistili,že najednou jeden druhému chybí a rozloučení se pro nás stalo hodně těžké.Teď spolu začínáme plánovat společné vánoce.Taky jsme se domluvili,že po Novém roce by jsme spolu mohli zkusit i bydlet.Je krásné zase s někým plánovat dny a to jen díky Vám.Jsem ráda,že jsem počkala a rozhodla se pro poslední šanci.Moc si přeji,aby nám to klapalo i ve společném bydlení a potom se uvidí co dále.Takže nám držte pěstičky a ještě jednou děkuji za Vaše stránky.Jitka

Blížily se mé třetí prázdniny na Střední škole. A mně hrozilo, že budu další prázdniny trávit sama domácími pracemi. Tak jsem zabrousila na štěstí, které mi již dříve doporučoval můj kamarád a čekala jsem na odezvy. Ozvala se mi tu spousta mužů, jen se dvěma jsem se sešla a poté jsem jsem utvrdila v názoru, že ani internet k seznámení nepomůže. Jenže někdy v půlce července na mé zoufalé výkřiky do tmy na nástěnce začal reagovat muž, momentálně můj přítel Láďa, který se mě původně jen snažil utěšit. Četla jsem od něj krásné řádky, kde bývalo to samé. Že si někoho určitě najdu a že tamti za to nestáli. Nevypadalo to, že by jevil zájem, sama jsem z toho měla pocit takový, že mám utěšitele, ale já k němu od začátku chovala velké sympatie. Již z fotky mě zaujal svým vzhledem a poté jeho slovy. Jeho lásku ke mně dokázal skrývat asi měsíc a já to vůbec nepoznala. Po měsíci a půl jsme se sešli a já poznala to, že to je ten pravý. I přes různé překážky náš vztah vzkvétá a já dnes mohu říci, že máme téměř půlroční vážný vztah díky štěstí.cz. Takže vy, kdo jste ještě nenašli, myslím, že není nereálné tu potkat svou lásku.
Petra & Vladimír

Říká se,že trpělivost přináší růže....
Zřejmě na tom něco bude,oba jsme na štěstí nějakou dobu neuspěšně hledali svojí lásku.Já měla přístup k netu tehdy jen přes mobil a jednoho dne když jsem se dívala na svůj profil,tak jsem si všimla muže,který se na mě díval a poslal kytičku,když jsem najela na jeho profil,tak jsem ,,nechtíc,,poslala kopačák :)
nedalo mi to a napsala mu zprávu,že to byl překlep...a ono slovo dalo slovo a od toho dne jsme spolu,šťastní díky ŠTĚSTÍ.
No a teď nás v prosinci čeká SVATBA.
Takže vám tímto chceme všem popřát hodně štěstí na štěsí a hlavy vzhůru...určitě čeká i na vás.....Š&D

Ahoj, kamarádky. Je překrásné jak se pohled dvou lidí na ten jeden a samý vztah liší, ráda bych proto tedy uvedla naše první rande mýma očima. Filípka jsem potkala na štěstí a byla jsem překvapena, jak někdo tak šarmantní, plný humoru, pochopení a inteligence vůbec může hledat lásku tady. Byla jsem nadšená, protože v Pardubicích se peče ten nejlepší perník, tak jsem čekala, kolik srdcí mi Filí přiveze jako dárek. Můj miláček se trochu plete, bylo mi jasné, že ho prvním schůzkou na tak složitém místě zmatu, ale řekla jsem si, že jestli mě opravdu chce, tak mě najde a počká si. Proto jsem si šla posedět do mojí domovské firmy, ládovala si pupíček a doufala, že Filípka za pár hodin u Lucerny najdu. Spokojená a napapkaná jsem tedy vyrazila a šokovaná zůstala stát, když jsem ho uviděla. Byl to přesně princ mých snů a počkal. Aby nevypadal hloupě, řekla jsem mu tedy, že to byla moje chyba, že jsem informace o srazu měla upřesnit a hořekovala jsem nad svém vymyšleném, usilovném hledání. Tady se můj mazlík tedy trošku plete, nezhubla jsem devět kilo pobíháním po Praze, ale mnohem prozaičtějším způsobem. U McDonaldu mě gradovali z obyčejné obsluhující na asistentku manažera v oboru udržování hygieny a věřte, že při tom šůrování hranolků a odnášení tácků kila mizí líp, než u kazety s Olgou. Procházka na Petříně byla bez chyby. Lanovka nejela a když jsme se dotrmáceli nahoru celí upocení a ulepení, veděla jsem, že tento večer bude mít žhavý konec. Byla jsem tak šťastná, když jsem se probudila vedle tak fantatického muže a když mi oznámil, že se mnou zůstane další dva dny, zem se mi roztočila pod nohama radostí. Oboum se nám stýskalo a já jsem začala žárlit na Samantu, pozvala jsem tedy Filípka, ať se nastěhuje ke mně domů. Klape nám to báječně, Filípka vzali k nám do McDonald, sice zatím jen prodává maso v housce, ale za čas se určitě vypracuje do stejné pozice jako já. Tímto ještě jednou obrovské dík www.stesti.cz a vzkaz pro mého miláčka: Miluji Tě Filípku!

Svého Živočicha jsem potkala zhruba před rokem na tomto serveru. Psali jsme si pár dní, ale protože oba zastáváme názor, že dlouhé vypisování je zbytečné a nic neříkající, tak jsme si dali sraz 28.4.2008. Jak se říká, tak ona potřebná "jiskra" tak trochu přeskočila z obou stran. Od toho dne jsme se poznávali a bylo to lepší a lepší. No a zítra už to bude rok a pořád je to to, co jsme oba hledali ale ze začátku jsme to nevěděli a báli se, aby nám ten druhý neublížil. Což je přirozené. Tak hodně štěstí všem při hledání protějšku. Y

Ahoj všichni.Mé štěstí začalo před rokem a půl.Všechno bylo skvělý,byl to báječnej chlap,nikdy nikdo se ke mě tak nechoval.Vídali jsme se každý den,byla to láska,jakou jsem nikdy před tím nezažila,alespoň jsem si to myslela.Během té doby jsem poznala spoustu jeho kamarádu a známých.Najednou to začalo skomírat a nakonec vztah po roce vyšumněl úplně.Byla jsem zoufalá,ale po čase jsem na jedné akci potkala jeho kamaráda,se kterým mě kdysi seznámil.Nechtěla jsem ho,nelíbil se mi,ale hned druhý den za mnou přijel a od té doby jsme spolu,je to báječnej člověk nikdy nechci o něj přijít.Takže kdybych nepoznala tady na seznamce svého bývalého přítele,tak bych asi nikdy nepotkala svého nynějšího,kterého miluju,jako nikdy nikoho před ním

Dnes jsem se po více než roce vrátila na tento server. Ne proto, že bych někoho hledala, ale jen tak...zavzpomínat na to, jak jsem se tady seznámila se svou láskou. Začetla jsem se do příběhů štěstí a došla až k období, kdy jsme se tu seznámili. A najednou čtu slova, která psal ON. Můj Jindřich.
"..............a opravdu to funguje
29.březen 2008 13:44

Jindra
Když jsem se před týdnem poprvé zaregistroval na portálu ŠTĚSTÍ.CZ a odpověděl na jeden zajímavý inzerát na seznámení ,tak se mi úplně změnil svět.
Po kladné odpovědi na seznámení došlo k dlouhému nočnímu chatování s dívkou kdy jsem poznával,že na druhém konci píše zajímavý človíček.
Ráno přišla nabídka na pozdní snídani, kdy pln očekávání se mi oběvila krásná slečna se kterou se mi krásně dlouze povídalo.
Ten večer ještě proběhl bowlingový turnaj ve dvou a já dostal neskutečný nářez v tomto turnaji a k dalšímu opětovnému nočnímu chatování.
Druhý den večer ,kdy jsem tuto krásnou slečnu odvezl domů, jsem se odhodlal a dlouze ji políbil.Kladná odezva na sebe nečekala dlouho čekat a já prožíval nádherný pocit u srdíčka,že jsem našel takového nádherného človíčka.
Chtěl bych ti Magdi poděkovat,že s tebou prožívám neskutečně nádherné chvíle.
A proto človíčkové se nebojte seznamovat a věřte...opravdu to funguje.
Ps:Já jsem byl "plachej" ona "stydlivá" což už dnes není pravda"

Tato slova mi nedala, abych nenapsala pokračování.
Po mnoha večerech, které následovaly a které jsme strávili procházkami po Praze, návštěvami kina, čajoven, restaurací, ZOO a mnoha dalších, jsem měla pocit, že to je ON. Že to je ten, koho jsem celý život hledala. Nikdy jsem se žádným partnerem nezačila ten pocit, kdy bych od začátku cítila, že k sobě vzájemně patříme. S Jindrou ano. A tak jsme po necelých dvou měsích jeli na společnou týdenní dovolenou - okruh po ČR, kdy jsme navštívili Blatnou, Karlovy Vary, Pravčickou bránu, Dvůr Králové, Karlovu Studánku, Olomouc, Luhačovice, Strážnici, Lednici a Valtice a zažili spousty krásných chvil. Říkala jsem si, že nás to prověří a buď to náš vztah utuží a nebo položí. Byla to báječná dovolená. O prázdninách jsme si koupili naši první společnou věc. Stan. Naše první stanování proběhlo u mé matky v obýváku. Říkáte si, že jsme blázni? Ano jsme. A právě proto se vzájemně tak doplňujeme. Pak jsme spolu začali jezdit na víkendy do kempu, poznávat naše rodiny a přátele... Strávili jsme společné Vánoce i Silvestra. Po půl roce od seznámení jsme se začali pokukovat po společném bydlení.
A dnes? Dnes je to 1 rok a necelý měsíc a bydlíme v "NAŠEM" vlatním domečku a známe termín svatby. 22.5.2009

Ten Jindra měl pravdu. Opravdu to funguje...

PS: Jindří, i já bych Ti tímto chtěla poděkovat. Poděkovat za to, že pro mne děláš tenhle svět krásnější...

Před rokem a půl jsme se zde našli. Náš život se zde spojil. Díky této seznamce, jsme se dali dohromady a před 3 měsícema jsme se vzali a k tomu za dva měsíce se nám narodí syn. Jsme díky této seznamce oba konečně šťastní jako v pohádce, která bude dále pokračovat. Doufáme šťastně

Po velmi bolestivém odchodu manžela jsem se cítila strašně sama a začala jsem tedy hledat kamaráda, přítele, nového partnera. Internet mi připadal jako nevhodnější řešení, většina z nás se pohybuje ve stálem okruhu lidí. Nejprve jsem se začala rozhlížet ve svém okolí, pak i v sousedním kraji. Klikla jsem na jeden profil bez fotky, nu a šla dál. Druhý den mi přišla zpráva, že mám moc hezké nohy. Na to jsem odpověděla, že to samé já říct nemohu...(profil bez fota). Začali jsme si psát, J. byl inteligentní, vtipný, fajn. Bylo září. Bylo mi divné, že J. nechce jít "na kafe", ale byl totiž služebně v Indii. Kafe jsme tedy naplánovali až na vánoce. Psali jsme si denně, chatovali dlouho do noci a zamilovali se do sebe. Fotky jsme si také vyměnili. Koncem listopadu mi J. nabídl, zda za ním do Indie nechci přiletět. Bylo to pro mě jako pohádka, moje tajně vysněná dovolená, země, kam jsem se chtěla určitě jednou podívat. Věděla jsem ale, jak je to složité, znali jsme se přece jen virtuálně a navíc jsem si to finančně nemohla dovolit. J. ale nabídku stále opakovat a nabídl, že zaplatí letenku (i zpáteční), zařídí vízum a já, že se vůbec nebudu muset o nic starat, jen se půjdu nechat naočkovat. Nakonec jsem souhlasila a přiletěla. Vše opravdu bylo tak, jak jsme se domluvili. Na letišti v Indii mě čekat vysoký sympaťak s velikou kyticí růží. Strávili jsme spolu krásný týden v Indii, potom vánoce...
Zjistila jsem, že tu jsou i muži, kteří to myslí vážně, kteří si váží druhých, kteří jsou obětaví, kteří touží opravdu po vztahu, lásce a porozumění...